Mé pravé jméno je Jane Arkensaw A.K.A Jane The Killer. A tohle je, jak jsem se setkala s Jeffem. Tohle je ten důvod proč se na něj koukám, tím způsobem, kterým se na něj koukám a tohle je důvod, proč ho chci zabít.
Když jsem slyšela, že se přistěhovala nová rodina, nebyla jsem tak překvapená jelikož je to pěkné sousedství a vzhledem k tomu že ten dům byl celkem levný, na to, že to bylo pěkné sousedství, ani jsem nad tím nějak nepřemýšlela. Tehdy mi bylo asi něco mezi 13-14. lety, když šlo všechno do pekel. Nikdy jsem doopravdy nemluvila s Jeffem když se přistěhoval, vlastně je zajímavé, že jsem s ním mluvila až té noci ale... to necháme zatím být.
Můj první dojem zJeffa byl takový že, to byl milý kluk. Vypadal na to že měl dobré známky a že se málo kdy dostává do rvaček. Možná dokonce, i docela cool chlap, kdyby se někdy, někomu otevřel. Jeho brácha Liu vypadal, že dával rodinu nade vše. A tak, když tak seděli vedle silnice ani jsem nad tím nějak moc nepřemýšlela a... prostě mě nějak, tak nezajímali. Připravovala jsem se na školu a šla jsem celkem pozdě, abych se přiznala. A hlavně oni šli pozdě. Já jsem málokdy byla pro něco pozdě, takže tohle byla vyjímka. Zvláště na školu jsem si vždy udělala čas. Byla jsem docela dochvilná. A nebyla jsem ani překvapená když k nim Randy přišel, na tom jeho debilním skateboardu. Randy byl takovej šikanátor, taková strašná mlátička. Vždycky si z každýho utahoval a okrádal. Důvod proč mě rodiče do školy vezli autem, byl ten, abych nejezdila autobusem, jelikož každý kdo jezdil autobusem tak ztratil svoje peníze na oběd, jelikož Randy přišel se svojí partou a vymlátil znich peníze. Každý mu ihned podlehl, nikdo se nesnažil s tím nějak bojovat, nikdo se Randymu vlastně nikdy nepostavil. A tak jsem se koukla od okna pryč, protože jsem nepotřebovala vidět další dvě děti, jak z nich vymlátí peníze. Ale nakonec jsem byla zvědavá a tak jsem znovu vykoukla a viděla jsem Jeffa jak se mu postavil. Říkala jsem si. ,,Jenom si sedni. Nechovej se debilně!" A potom jsem viděla jak Jeff praštil Randyho do tváře a zlomil mu zápěstí. ,,O můj bože! Ty idiote!" Randyho parta byla proslulá tím, že měla nože ale ty Jeffa nezastavily. Moji rodiče běželi dolů ze schodů a ptali se mě co se dělo. Když vykoukli ven, Jeff už pobodal toho hubeného chlapíka, myslím že se jmenoval Keith. A ten se někam rozběhl a řval a Troye sundal jedním, jediným praštěním. Jelikož můj dům byl právě naproti tomu co se dělo tak jsem viděla úplně všechno. Alespoň já teda, moji rodiče přišli moc pozdě. Vlastně do té části, kde Randy ukradl jejich peněženku.
Jeff s Liem utekli a přijela policie. Většina z těch tří idiotů ležela na zemi jelikož je doslova rozmlátil na cucky. Děsilo mě, že se Jeff tvářil tak šťastně. Zamotal se mi z toho žaludek. Liu se na něj koukal, že tohle to nedělá často. Něco bylo špatně,něco nebylo v pořádku. Každopádně, moji rodiče mě odvezli jako každý den do školy a varovali mě abych se nebavila s Jeffem. Jako první hodinu jsem měla výtvarnou výchovu a tak jsem Jeffa neviděla až do konce školy. Do teď vidím ty barvy, které jsem zde kreslila ale vsoučasnosti už vidím všechno šedě.
Jsou to poslední barvy, které si pamatuji. To je nejspíše cena někoho, kdo ztratí svoji nevinnost. Neviděla jsem Jeffa až do poslední hodiny dne. Něco bylo špatně, normálně by lidé ztakového činu byly nějak podezdřelí. Ale Jeff ne. Jeff se usmíval. Vypadal doslova jako blázen. Měl takový sadistický úsměv. Něco bylo prostě špatně, vím že to bylo špatně. Nikdo kromě mě nevěděl, že Jeff je blázen. Další den vypadal jako každý jiný. Jako kdyby se nic nedělo, v tom před Jeffův dům přijela policie. Věděla jsem že s tímhle tím nikdo nemůže utéct. Ale zatkli někoho jiného než Jeffa. Sebrali Lia. Něco mi nepasovalo. Přece by Jeff neudal vlastního bratra, když to udělal on. A potom Jeff vyběhl ze dveří se svojí matkou a řval. ,,Já jsem to udělal! Liu řekni jim.... Řekni jim, že jsem to byl já!" Neslyšela jsem co policista odpověděl. Asi něco jako: ,,Nech to být dítě." Jeff si lehnul na podlahu a brečel. Matka ho hladila po zádech a policejní auto odjelo. Každý by byl vtéto situaci smutný.
Další den se různé povídky a fámy o tom, šířily. Jako požár. Randyho konečně někdo skopal. Byly to i takové povídky ve stylu, že Liu mu useknul ruku či tak něco. Strašné kraviny. ,,......Eee váně? Já jsem slyšela, že Liu bouchnul Keitha tak silně, že vykašlal krev." ,,To není nic. Já jsem slyšel, že Randy dostal tak strašně do nosu, až mu vypadl z druhé strany hlavy." Ekcetka, ekcetka, ekcetra! Samé kraviny. Nechtěla jsem mít nic společného sJeffem ani jeho bratrem. Ale byl tak osamělí. Musela jsem něco udělat. A tak jsem mu napsala jakýsi dopis. Nechala jsem mu poznámku na stole, spísmenem J. Jako Jeff.
Sobota. Byla jsem sama doma. Nějaké dítě vedle, v sousedství mělo párty. Narozeninovou párty. Nechala jsem okno otevřené, aby se dovnitř dostal nějaký ten vzduch a dělala jsem si domácí úkol. Děti byly tak hlasité, že jsem to okno chtěla zavřít. Vykoukla jsem ven a Jeff si hrál sdětmi. Byl oblečený jako kovboj a vruce měl nějakou zbraň. Nějakou hračku. Musela jsem se tomu zasmát. Možná není takové monstrum, jako si myslím, že je. Cítila jsem se blbě za to, co jsem si o něm myslela. A jak jsem zavírala okno, Randy, Keith a Troy přeskočily plot na jejich skateboardech. ,,Ale né!" řekla jsem otevřenému oknu. Viděla jsem Randyho a Jeffa jak si něco říkají ale nemohla jsem je slyšet. Potom Randy skočil na Jeffa. Chtěla jsem zavolat 911, nebo-li policii ale když jsem viděla Troye a Keitha křičet: ,,Nikdo to nezastaví, nebo budou lítat vnitřnosti!" Vykoukla jsem z domu, z okna a viděla jsem, že mají všichni zbraně. Nemohla jsem zavolat pomoc, protože bych uvedla do nebezpečí životy všech, co na té párty byli. Jeff byl zkopáván Randym, do obličeje, do té doby než ho Jeff chytil za nohu a shodil ho na zem. Troy ho chytil za rukáv a hodil ho naproti domu. Jeff proletěl sklenými dveřmi. Viděla jsem, že ho chtějí zabít. ,,Randy, ty tupče!" Ale nemohl mě slyšet, přes ty děti jak řvaly. Ani rodiče nevěděli co si s tím počít. Už jsem nemohla čekat a tak jsem rychle běžela do ložnice mých rodičů. Našla jsem pod postelí mobil a začala jsem bouchat do čísel 9 1 1.
,,Halo, potřebuji pomoc. Nějací lidé, tady vedle. Mají zbraně. Prosím...Mlátí někoho. Prosím přijeďte, rychle!!"
,, Dobrá paní, řekněte nám, vaši adresu." Rychle jsem jim řekla adresu a adresu domu vedle.
,,Prosím přidejte!"
,,Dobrá, dobrá! Jenom zůstaňte na síti."
PRÁSK! PÁSK! PRÁSK! Někdo střílel, hlasitě střílel. Rychle jsem zahodila mobil. Dopadl na zem a rozbil se. Běžela jsem do svého pokoje a snažila se zjistit co se děje, tak jsem vykoukla z okna. Viděla jsem Jeffa. Hořel a řval.
Donutím ho takhle řvát znova až ho najdu, jediná věc, ke které se to dalo přirovnat byl smrtelný řev zvířete. V té době to bylo strašné ale teď mi to zní jako hudba vhlavě. A nechci slyšet nic jiného na světě, než jeho řvát. Viděla jsem oheň, jak vyšlehl. Vyběhl z domu jako naštvaný drak. Běžela jsem dolů a popadla jsem hasičák zkuchyně. A běžela jsem ven. Bohužel, těsně před tím než jsem zakopla viděla jsem Jeffa a zmrzla jsem. Ležel pod schody a hořel, kompletně hořel. Jeho rodiče se mu snažili pomoct ale nešlo to. Z krs plameny jsem viděla jeho kůži některé části růžové, některé spálené. Ale všechno bylo tak červené. Byl spálený až na maso. Řvala jsem tak strašně moc, že jsem zakopla a upadla. Poslední věc, kterou si pamatuju byla ta, že ke mně běželi nějací dospělí. Snažili se mi pomoct, nebo získat hasičák, nevím. Ale probrala jsem se až v nemocnici.
O něco později ke mně přišla sestra. Měla dlouhé hnědě vlasy pod lékařskou čepičkou a vypadala, že tam nechtěla být. Zeptala jsem se jí co se stalo. ,,Jediné co vím, tak je, že jsi sem byla převezena s pár dalšími dětmi, protože si jako spadla na hlavu či co nebo ses omráčila o hasičák." Řekla otráveně. ,,O hasičák?" šáhla jsem si na hlavu, cítila jsem bandáže a obvazy. A taky samozřejmě bouli. Byla veliká jako pomeranč. V tom jsem si vzpomněla na Jeffa. ,,Jeden z těch chlapíků, co sem přišel se mnou... bude v pořádku?" Vzdychla. ,,Hele, byli jsme přivezeni dva kluci a oba byli popálení. A ne! Nenechám tě ho vidět jen pro to, že je to tvůj milý." Cítila jsem zjejí tváře, jak byla otrávená.
,,Není můj kluk, jen se o něj bojím! Nebála by jste se o někoho, koho by jste viděla uhořet za živa, přímo před vámi?" Snažila jsem se udržet klidný hlas. ,,Tady jsou tvoji rodiče, chceš je vidět?" Zeptala se. ,,Ano prosím!" Cokoli co by mě dostalo pryč od té sestry, samozřejmě. Moji rodiče přišli a sestra konečně odešla. Zeptali se co se stalo. Řekla jsem jim všechno. Boj, poznámku, všechno. ,,Já věděla, že Randy není žádné dobro." Říkala mamka. ,,Takže, slyšeli jste něco o Jeffovi a jeho stavu?" Zeptala jsem se. ,,Ne! Vůbec nic!" Řekl můj táta. ,,Přijeli jsme hned po té, co jsme zjistili, co se ti stalo." ,,Ale kdo vám to řekl?" Zeptala jsem se. ,,Nemyslím si, že bych viděla v domě někoho, kdo by vás znal." Nemocnice, to asi dává smysl.
Nedávalo mi to žádný smysl ale tak... Podívala jsem se do chodby a viděla jsem muže a ženu, jak tam stáli. Moji rodiče se koukli také a viděli je taky.
,,Omluvte mě, to je Jane Arkensaw?" Zeptala se žena.
,,Ano!" Má matka odpověděla.
,,Kdo jste?"
,,Jsem Margareth a tohle je Peter, můj muž," Ukázala na muže vedle ní. ,,Jsme Jeffovi rodiče."
Sedli si na moji postel.
,,Já jsem Isabella a tohle je můj muž, Greg. A naše dcera Jane." Řekla mamka. ,,Takže, ty jsi ta holka co přiběhla s hasičákem." Řekla Margareth.
,,Ano." Odpověděla jsem potichu a ztrapněně.
,,Ten náš je v pořádku. Právě měl nějakou chirurgii a doktoři říkají, že bude v pořádku."
Oddechla jsem si. ,,To je dobře." Řekla jsem.
,,Poslouchejte, vím co se stalo Jeffovi a Liuovi a neměli jsme žádné ponětí, že tohohle byl Jeff schopný." Řekl Peter.
A já odpověděla. ,,Budu vám svědčit u soudu, že Jeff společně s Liem jsou to dobro. Zatím co Randy, je ten debilní šikanátor."
,,Není třeba." Řekla Margareth. ,,Liu už byl vypuštěn z vězení. Po tom co se stalo všem klukům."
,,To je dobře." Řekla jsem.
,,Jen jsme sem přišli abychom vám poděkovali a hřeje nás to na srdci, když víme jak občas sobecká vaše generace umí být. Ale vy ne. Vy jste jedinečná Jane."
Zrdila jsem se. ,,Udělala jsem něco, co by udělal každý vmojí situaci. Nejsem hrdina."
,,Né blbost!" řekla Margareth. ,,Jediné co pro tebe můžeme udělat je, pozvat tě na večeři až se Jeff dostane ven z nemocnice."
Koukla jsem se na mámu a na tátu a řekla jsem. ,,Bylo by mi ctí."
,,Dobře, ujednáno tedy. Zavoláme hned jak se Jeff dostane znemocnice." Rozloučili jsme se a potom odešli.
Asi o dva dny později jsem byla vypuštěná znemocnice. Během toho času jsem nemluvila ani s Jeffem ani s jeho rodinou ale slyšela jsem že Liu už byl vypuštěn.
Když jsem se dostala zpátky do školy, byla jsem centrem pozornosti jelikož jsem byla jediná, kdo viděl to, co se stalona té párty. Jediní, komu jsem o tom řekla byli moji přátelé. Danny, Merci a Erica. Řekla jsem jim přesně to, co jsem viděla. ,,Vypadá to, jako že Jeffovi někdo nakopal zadek." Řekla Danny. Měla havraní černé vlasy a safírově modré oči. Většinou byla z nás ta nejchytřejší. ,,Alespoň že bojoval, slyšela jsem, že s sebou vzal by idioty do nemocnice." Řekla Erica. Byla vždycky oblečená jako kdyby přišla z osmdesátých. Takové dlouhé, duhové ponožky a vlasy, které se ktomu nějak hodily. A vždycky s sebou měla nějaký batůžek. ,,Také vzal Jane do nemocnice. Možná se snažila ho také zmlátit." Zasmála se Marcy. Vypadal že byla taková ta girly-girl naší malé skupiny. Byla blonďatá a měla hnědé oči a vždycky když jsme ji viděli, měla na sobě nějakou růžovou. Ať už to byla barva trička, barva nějaké bižuterie nebo náhrdelníku. Vždycky byla taková ta drama Queen, vždycky se snažila něco blábolit a drbit. ,,Říkala jsem vám, chtěla jsem jen pomoct Jeffovi." Řekla jsem. Já byla taková ta, klasická Jane. Hnědé vlasy, zelené oči. Taková ta moudrá. Nijak zvlášť zázračná. ,,A nebo možná, si chtěla svou lásku vidět jednou naposled." Řekla Marcy dramatickým hlasem. Koukla jsem se na ni svýma očima, s velikostí talířů. ,,C-Co?" ,,Tohle to nemůžeš schovat Jane Arkensaw. Miluješ Jeffa!" Začervenala jsem se ihned po té co to řekla.
,,Co...co?.. Né.. Já.. Jsem mu chtěla jen pomoct."
,,Lhářko! Viděli jsme tu tvoji poznámku, co jsi nechala na stole. To tvoje přiznání lásky."
,,Ne, to nebylo nic takového to bylo jen...."
,,Takže uznáváš, že jsi mu tam nechala nějaký dopísek?"
,,Co máš na mysli?"
,,Jenom jsme hádala." Řekla s takovým ciniským, malým úsměvem. Pak jen čekala na moji odpověď. I ostatní holky se začaly smát.
,,Jane byl to jenom vtip!" řekla. Marcy se usmívala. ,,Jsi červená jako rajče!" řekla Erica.
,,Všechny vás nenávidím!" řekla jsem. ,,Ale no tak.. přestaň být tak vážná."
Danny mi položila ruku na rameno. ,,No tak.... Jdeme do třídy."
Týdny ubíhaly, všechno vypadalo že je v pohodě. Myslím že i Liu si našel i pár přátel. Všechno bylo normální a nic se nestalo. Po tom, ke mně Liu jednoho dne přišel.
A řekl mi ohledně Jeffa. ,,Promiň, tvoje jméno je Jane, že ano?"
Koukla jsem se na něj. Byl to Liu. ,,Jo. A ty jsi jeho bratr, že jo?"
,,jo jo." Vypadal celkem nepříjemně. Stejně tak já.
,,Podívej, moji rodiče ti chtěli říct, že Jeff... Za pár dní.... Za pár dní mu sundají obvazy tak čekej, že ti zavoláme."
,,Okej, děkuju." Řekla jsem.
Už se otáčel a já jen řekla: ,,Hej, to cos udělal pro Jeffa... bylo to skvělí. Díky."
,,Vím, že ses mu snažila pomoct. To bylo taky super."
,,Okej tak jo.. tak... dík... uvidíme se... nejspíš."
,,Jo jo. Čau."
Dívala jsem se na něj jak odcházel a slyšela jsem slabý hlas, za mými zády. ,,Takže ty podvádíš, svou lásku... sjeho bratrem?"
,,The F*ck?" Otočila jsem se. Byla to Marcy.
,,O můj bože, s jeho vlastním bratrem. To je strašné."
,,Buď zticha!" Zařvala jsem. Po tom jsem se otočila jestli to Liu neslyšel. Asi ne.
,,Tak jdeme prostě do třídy!" řekla jsem.
Uběhly dva dny a zazvonil telefon. Moje mamka to zvedla a řekla: ,,Jane, Jeff se dneska dostává znemocnice."
,,To je skvělí."
,,A vypadá to, že za pár dní budeme mít zdarma večeři." Usmála se.
O pár hodin jsem viděla jak přijelo auto k jejich garáži. Vykoukla jsem ven. ,,Jeff je doma." Řekla jsem si. Byla jsem zvědavá jak vypadá a tak jsme se koukala. O bože... jak jsem se mýlila. Nikdy jsem se neměla kouknout ven z toho okna. Nikdy! Jeho táta vyšel, potom jeho máma, potom Liu. Čekala jsem, že Jeff nemůže vypadat o tolik hůř co před tím ale.... Bylo to strašné. Měl dlouhé, černé vlasy až po ramena, bílou koženou kůži a ten úsměv..... ten úsměv byl stejný, jako když byl ve třídě po té co zmlátil Rendyho, Keitha a Troye. Ale kouknul se přímo na mě, do mých očí. A cítila jsem, jak nemá žádnou duši. Cítila jsem ty sadistické oči, jak se mi vpálily do duše. Do teď to ze sebe nemůžu setřást. Měla jsem z toho pocit jako kdyby se na mě koukal hodiny.
Trvalo to strašně dlouho než se na mě přestal dívat. Byla jsem tak vyděšená, nemohla jsem ani dýchat, dokud se dveře konečně nezavřely. Moji rodiče šly do obýváku a zeptali se co je špatně. Omdlela jsem.
Když jsem se probudila venku byla tma. Moji rodiče nebyli v jejich ložnici. Dům byl takový mrtví, takový tichý. Šla jsem dolů a na sobě jsem měla nějakou robu. Nepamatuji si, že bych to měla na sobě před tím než jsem omdlela. Šla jsem dolů do kuchyně. Světla byla rozsvícená což bylo divné. Moji rodiče mi vždy říkali abych je zhasla. Na stole ležela poznámka, sebrala jsem ji a zmáčkla. ,,Copak nejdeš na večeři? Tvoji přátelé jsou zde taky." Začala jsem se třást. Pustila jsem papír a šla jsem do obýváku. Okno bylo otevřené. Vykoukla jsem ven a vJeffově domě svítilo. Věděla jsem, že tam musím jít ale byla jsem vyděšená, tak strašně vyděšená. Koukla jsem se zpátky. Zdomu jsem viděla Jeffa jak se na mě kouká. Vykoukával ven a držel nůž. A klepal jím na okno. ŤUK! ŤUK! ŤUK! Pořád se usmíval. ŤUK! ŤUK! ŤUK!
Začala jsem odcházet od okna. Nemohla jsem zněj spustit oči. Potom jsem běžela pryč, od okna, do kuchyně. Rychle jsem hledala nějakou zbraň, nakonec jsem si vzala jeden z kuchyňských nožů a držela jsem ho pevně. Chtěla jsem zavolat policii ale telefonní kabel byl přestřižený. Nechtěla jsem však běžet nahoru a hledat mobil. Bála jsem se, že mě bodne do zad. A kdybych se zeptala sousedů, mohl by zabít kohokoli, koho má jako rukojmího. Takže byla jenom jedna možnost a to jít za Jeffem a bojovat sama. Držela jsem nůž pevně a šla k předním dveřím. Nazula jsem si boty a šla jsem ven. Ruka se mi klepala, když jsem šahala na kliku. Ale byla jenom jedna možnost a tak jsem si to marčovala. Pochodovala jsem přímo ktomu domu.
Čím blíž jsem k němu byla, tím více jsem zpomalovala. Klepaly se mi kolena, moje dlaně byly zpocené a já jsem dýchala rychleji a rychleji. Nakonec jsem stála přímo přede dveřmi. Vzdychala jsem jako pes. Vzmužila jsem se, zavřela jsem oči a otevřela. V pravéruce jsem držela nůž a stála jsem vhale. Nakonec jsem slyšela hlas. ,,Vypadá to, že ses přeci jen dostavila." Otevřela jsem oči a pak jsem zařvala. Jeho oči byly obří a nemrkaly, jeho úsměv byl červený, vyříznul si ho. Jeho oblečení bylo pokryté krví. A pak jsem..... zase omdlela.
Když jsem se probudila, ležela jsem na stole v kuchyni. Můj nůž byl pryč a když jsem se podívala nahoru, viděla jsem lidi sedící kolem stolu. Byly to moji rodiče, Jeffovi rodiče a Jeffův bratr. A moji přátelé. Všichni byli mrtví a měli vyřezané úsměvy. Taky měli probodané hrudě. Ten smrad se nedal vydržet. Bylo to strašné. Nic takového jsem nikdy před tím necítila. A byl to smrad smrti. Snažila jsem se řvát ale začala jsem se dusit, v puse jsem měla nějaký hadr či kus nějaké látky. A byla jsem přivázaná kžidli. Koukla jsem se kolem sebe a nevěřila jsem tomu. Začala jsem brečet, ze všeho co jsem viděla a cítila. ,,Podívejme se kdo je konečně vzhůru." Koula jsem se. Jeff tam byl. Snažila jsem se řvát ale vpuse jsem měla zábranu. Jeff byl přímo přede mnou a měl nůž u mého hrdla. ,,Ticho, ticho, ticho! Není slušné řvát před svými přáteli." Začal sjíždět nožem, přes moji tvář. Kreslil mi tím do krve, různě po tvářích i po puse. Klepala jsem se. Otočil se ode mě a chytil mě zezadu za vlasy. A donutil mě koukat se na to, co se dělo všude kolem. Na celou tu scénu. ,,Ale no tak! Teď.... Teď... Nebuď přeci tak... neslušná! Všechny tady urážíš! Tím že se ani nedíváš na jejich krásné obličeje." Podívala jsem se na stůl, podívala jsem se na všechny kolem. Podívala jsem se na krev. Na čerstvou krev a jejich úsměvy.
Horké slzy mi začaly běhat dolů po tváři. A já jsem začala doslova kňourat. ,,aaaa co je špatně? Co což pak jsi smutná, že nejsi tak hezká jako oni?" Koukla jsem se na něj. Snažila jsem se pochopit co myslel. Ale podívala jsem se pryč, když jsem viděla jeho obličej. ,,Neboj, budeš taky krásná, co ty na to?" Po té mi uříznul hadr či co mi to dal na pusu. Vykašlala jsem ho a koukal jsem mu přímo do očí. Snažila jsem se udržet ten pohled. Naklonil hlavu do strany když se na mě koukal. Zavřela jsem oči a koukla se od něj pryč. A pak jsem řekla: ,,Jdi do hajzlu! Jsi jako nepovedenej Joker!" Vysmál se mi. ,,Pffff.... Mnohem srandovnější než jsem čekal." Přišel ke mně blíž a podíval se pryč. Začal dýchat na moji kůži. Cítila jsem jeho dech. ,,Přátelé, dělají pro přátele věci že? Pomáhají si. Dneska ti taky sněčím pomůžu." Cítila jsem jak mě pustil a najednou byl pryč z místnosti. Podívala jsem se ještě jednou na stůl a nemohla jsem to celé pochopit. Nemohla jsem si prostě připustit že se tohle to vůbec stalo. Pořád jsem brečela když se Jeff vrátil. ,,Nebreč!" řekl. ,,Brzy bude konec!"
Držel benzín a bělidlo. Otevřeli se mi oči a koukla jsem se na něj zpátky. ,,Neměl jsem žádnej alkohol takže, tohle musí stačit." Potom mě začal polívat a dusit. ,,Měli bychom přidat Jane už jsem zavolal hasiče." Potom zapálil jednu jedinou sirku a hodil ji na mě. Začala jsem hořet, plameny doslova eruptovaly, jak přišly do kontaktu se mnou. Řvala jsem jak nejvíce jsem mohla. A bolest byla nesnesitelná. Cítila jsem, jak se mi vaří maso, každý por mého těla cítil horko. Krev mi praskala vžilách a moje kosti se smažily. Než jsem upadla do bezvědomí, slyšela jsem Jeffa jak se smál. ,,Uvidíme se později! Doufám že budeš krásná jako já! AHAHAHAHAHAHA!!" A potom.... Tma.
Když jsem se probudila, ležela jsem v nemocnici. Byla jsem obvázaná od hlavy kpatě. Věchno se točilo a bolelo mě vůbec dýchat a mrkat. Koukla jsem se kolem a všude byla prázdná místnost. Moje pusa byla zavázaná a tak jsem jenom vydávala takové divné zvuky. Všechno mě bolelo. Přišla sestra. ,,Jane slyšíš mě?" Koukla jsem se na ni. Vše se začalo točit ještě víc. ,,Jane, já jsem tvoje sestra Jackie. Nevím jak tohle to říct ale tvoje rodina zemřela. V ohni. Je mi to líto." Začala jsem brečet. ,,Ne! Prosím nebreč, pak nebudeš moct dýchat." Nemohla jsem přestat. ,,Jane, dám ti něco na uklidnění jo?" Cítila jsem injekci, jak se mi dostala do krevního objehu a potom jsem znovu usnula. Když jsem se probudila, mohla jsem se už o něco více hýbat a moje tělo už nebylo tak obvázané. Ale bylo to přibližně tak, jak jsem se probudila poprvé. A moje místnost byla naplněná květinami. Některé byly čerstvé, některé umíraly. Snažila jsem se zvednout ale přišla sestra. ,,Nespěchej nikam Jane, spala si docela dlouho. Zkus to vzít tak trochu lechce jo?" Snažila jsem se mluvit ale můj hlas vyšel takový hrubý, takový až písčitý. ,,Jak.. Jak dlouho jsem spala?"
,,Přibližně dva týdny. Byla jsi vkomatu. Aby se tvoje tělo vyléčilo. Jsem stejná sestra, kterou jsi viděla před tím."
,,Dejte mi zrcadlo!" řekla jsem.
,,Jane já... nemyslím si, že je to dobrý nápad!"
,,Dejte mi zrcadlo!!"
Cítila jsem, jak ho držím. Když jsem se koukla, pustila jsem ho na podlahu. Sklo, křuplo. Ale já jsem křupla taky, když jsem si uvědomila, jak vypadám. Moje kůže byla kožená a bílá, neměla jsem ani jeden vlas a kůže kolem mých očí byla taková.... Pytlovitá. Vypadala jsem skoro stejně špatně jako Jeff. Všechno se mi začalo vracet. Začala jsem brečet více než kdy před tím. Sestra mě objímala ale moc to nepomáhalo. Vadilo mi to když se na mě nikdo jiný nepřišel podívat ale přeci jen moje rodina i přátelé byli mrví takže kdo by se mohl jít podívat? Skoro jsem nemohla mluvit. Někdo přišel do haly. ,,Omluvte mě, mám tady zásilku pro miss Arkensaw"
,,Vezmu si to!" řekla Jackie nebo-li ta sestra.
Nechtěla jsem aby mě ten kurýr viděl a tak jsem odvrátila zrak.
,,Vypadá to, že se přeci jen o tebe někdo zajímá Jane. Je to asi stejná osoba, která ti poslala i tyhle květiny."
Koukla jsem se. Držela růžový balíček, zavázaný hnědou stuhou. Vzala jsem si ho. V tu sekundu co jsem si ho vzala jsem věděla že je něco špatně. ,,Omluvte mě ale, mohla by jste mi donést něco k jídlu?" Zeptala jsem se jak nejvíc sladce to šlo. ,,Samozřejmě, hned budu zpátky." Usmála se. Odvázala jsem to, uviděla jsem něco co mi zmrazilo krev. Byla to bílá maska sčernýma očima a typickým, ženským černým úsměvem. Nikdo mě v té masce nemohl vidět ale já jsem vidět mohla protože tam byly díry na oči. Zároveň tam byly velké černé šaty, černá paruka skrásnými vlnkami, černé rukavice a vedle všech těchto věci byl buket černých růží a ostrý kuchyňský nůž.
Zároveň tam byl dopis:
,,Jane, promiňže jsem to tak zkazil. Že jsem se tě snažil udělat krásnou. Takže tady máš masku a... snad budeš vypadat krásně alespoň do té doby, než se uzdravíš. Jo a... Taky sis zapomněla nůž tak jsem si říkal, že bys ho možná chtěla. :D
Jeff"
V tu dobu, co přišla sestra Jackie, jsem schovala dárek pod postel. Řekla jsem, že tam byly další květiny. Ty černé růže se jí však nelíbily a tak je vyhodila. Tu noc všichni spali a nebo šli domů a tak jsem zdrhla. Nasadila jsem si všechno. Šaty, masku, paruku a šlohla jsem někomu boty, někdo si je nechal v chodbě.
Nevěděla jsem kam jdu ale nezajímalo mě to a nezastavovala jsem. Nakonec jsem skončila na hřbitově. Šla jsem a našla jsem, dva náhrobky Isabell Arkensaw a Gregory Arkensaw nebo-li, moji rodiče. Sedla jsem si k nim a brečela jsem ještě jednou. Nakonec jsem se zvedla. Když už slunce vycházelo a začala nová kapitola vmém životě. Zase jsem si nasadila masku, vzala si nůž a držela ho pevně, tak pevně jako nikdy před tím. Pak jsem se otočila a koukla se na slunce. V ten den, jsem přísahala pomstu proti Jeffovi Killerovi. A dala jsem si nové jméno, Jane The Killer. Od té doby ho lovím, chci ho zabít, lovím ho jako zvíře, protože on je zvíře. ,,Najdu tě Jeffe a zabiju tě!"
Mimochodem ohledně té fotky co koluje, ohledně mě na internetu a říká: ,,Nespi, neprobudíš se!" tak to přibližně vysvětluje co Jeff dělá svým obětem. Já zachraňuji své objeti tak, že je zabiju dříve než Jeff.
A tohle je můj příběh, ať už to akceptujete nebo ne..... to je na vás. A pokud mě omluvíte, zapadá slunce a ještě jednou naposledy, přichází lov.