GOTICKÝ SLOH

Termínem „gotický“ označili francouzští

humanisté barbarskou kulturu pocházející od
Gótů. Samotní Francouzi nazývali svůj nový
stavební styl, který se později rozšířil i na ostatní
výtvarné žánry, výrazem ogival (franc. ogive =
lomený oblouk).
Giorgio Vasari označuje gotický sloh za hrubý a
zmatený.
Počátky gotické architektury jsou spojeny se
stavbou chóru opatského kostela v Saint-Denis v
Paříži kol. pol. 12. stol. tzv. raná gotika, ve 13. a 14.
století hovoříme o klasické a poklasické gotice, v
15. století o pozdní gotice

Chartres 1194-1260
Nová forma architektury
se šířila po Evropě
prostřednictvím
mnichů.
Myšlenkový základ gotiky
představuje scholastika
používající zásady čisté
logiky ve spojení s
dogmatikou, jak byla
vyučována na první
univerzitě Sorbonně v
Paříži.
Umělec vystupuje z
anonymity
Katedrála v Salisbury
Gotická architektura jako „architektura světla“
– světlo bylo ve středověku symbolem duchovní skutečnosti i
nadpozemského světla v materii světa – světlo, jež vždy odkazuje k
svému božskému zdroji a pozvedá tím i slabou duši člověka, jež se jím
opájí.

Skrze viditelné světlo, materiální záři a jas, které jsou symbolem

duchovního, nemateriálního světla, je mysl člověka povznášena právě k
němu – k „pravému Světlu“, kterým je Kristus.
Dějiny gotického umění
Francie a Evropa
1. raná gotika (12. století)
2. vrcholná (13. a 14. století)
3. pozdní gotika (15. století)

V Čechách a na Moravě
1. raná, přemyslovská gotika (13. století)
2. vrcholná, lucemburská gotika (14. století)
3. pozdní, jagellonská gotika (15. století)

Saint-Denis, Paříž 1132-1144

Charakteristické znaky slohu
Dynamismus – proti románské statičnosti; architektonické články jsou v stálém napětí;
střídání arkád vytváří dojem pohybu; přípory pilířů jakoby tryskají vzhůru;
Vertikalismus – opak románské horizontálnosti, všechny články směřují k nebi, gotický
spiritualismus;
Odhmotnění – opak románské bytelnosti; velká okna, tenké zdi, subtilní žebra, stavební
hmota se zcela podřizuje umělecké formě
Sjednocení prostoru – prodloužení chóru a zkrácení příčné lodi, stavba síňových nebo
stejnolodních chrámů
Mystika prostoru – symbolika čísel, barvy a světlo. Povznesení člověka do
nadpozemských sfér (souvislost s filosofií)
 Dynamismus

Lincolnská katedrála
Vertikalismus

Saint-Denis, Paříž
 Odhmotnění

Sainte – Chapelle, Paříž

Sjednocení prostoru

Chartres Katedrála sv. Víta

Sugestivní imaginární prostor

Saint-Denis, Paříž
Konstrukční prvky gotické architektury:
Lomený oblouk – zmenšení tlaku klenby, možnost volby výšky klenby; stejně vysoká klenba
nad různě širokými prostory)
(Lomený oblouk převzali Normané na konci jedenáctého století na Sicílii od arabů a žebrová
klenba se vyvinula v téže době v italské Lombardii)

Žebrová klenba křížová – svedení tlaku do čtyř rohových bodů. Ztenčení zdí, odlehčení
klenby, podpírá klenbu, má statickou úlohu.

Vnější opěrný systém – vnější opěrný pilíř – umožňoval odhmotnit zdivo

Lomený oblouk
H oblouk šedesátistupňový
CH oblouk stlačený
I oblouk převýšený
J oblouk tudorský
K oblouk - oslí hřbet
L oblouk kýlový
M oblouk trojlistý
N oblouk záclonový
O oblouk hvězdicový
Žebrová klenba křížová

Saint-Denis, Paříž
klenba – zděná stropní konstrukce z cihel
nebo kamene, případně z dusaného zdiva,
která přenáší vlastní váhu a užitné zatížení
do svislých podpor. Klenba má vždy v
průřezu tvar oblouku;

Středověká klenba křížová vzniká kolmým

průnikem dvou valených kleneb, přičemž hrany
vzniklé v místě průniku svádějí tlaky do čtyř
opěrných bodů v úhlech klenebního pole. Klenba
žebrová vzniká z klenby křížové zesílením hran
kamennými žebry, která pak mají hlavní nosnou
funkci; charakteristická pro gotické stavitelství. 1. vějířovitá klenba, 2. kroužená klenba
Vložením kolmých a vodorovných žeber mezi 3. hvězdová klenba, 4. sklípková klenba
diagonální v klenebním poli vzniká k. šestidílná,
osmidílná. V pozdní gotice žebra ztrácejí 5. obkročná klenba
konstrukt. úlohu a slouží spíše jako dekorace.
Vnější opěrný systém

opěrný systém – konstrukce z kamenného zdiva, která zachycuje šikmé tlaky kleneb v
gotické architektuře. Skládá se z opěrného pilíře a opěrných oblouků.
Chrám sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Praha
Pohled na stěnu katedrály:

Vedle lomeného oblouku, žebrové

klenby a soustavy opěrného systému,
patří k charakteristickým rysům raných
gotických chrámů čtyřdílné členění
stěn hlavní lodi.
Na schématu vlevo (katedrála v Laonu)
jsou čtyři pole: zdola v pořadí arkády,
empora (galerie), triforium a okna.
Nákres vpravo (katedrála v Amiensu)
ukazuje typickou trojdílnou strukturu
vrcholné gotiky (empora zmizela).
Převládají vyšší a širší okna
arkády – oblouky nesené pilíři nebo sloupy. Například otevřené soustavy
kleneb do vnitřního dvora (arkádový dvůr).
empora (tribuna) – prostor v kostele původně vyhrazený pro majetníka
kostela či členy mnišských řádů, pro pána aby byl při mši oddělen od
prostého lidu; prostor otevřený oknem nebo arkádou, nesený klenbou na
sloupech či pilířích; v podélném kostele bývá v západní části nebo později
nad bočními loděmi; v centrálním kostele obíhá kolem celého kostelu
(emporový nebo tribunový prostor).
triforium – původně tři sdružená okna, později ochoz probíhající v
tloušťce zdi gotické katedrály pod okny hlavní lodi a nad arkádami lodí
bočních.
Svislé nosné prvky
pilíř – svislá zděná i monolitická masivní podpora
čtyřúhelníkového i složitějšího průřezu, někdy i
kruhu (pak jde o sloup), často s patkou a hlavicí;
opěrný pilíř nenese tlaky shora, ale přejímá tlaky
šikmé;
sloup – svislá podpora složená z hlavice, dříku a
patky, zpravidla kruhového průřezu;
přípora – podpůrný architektonický článek
klenebních žeber v gotice při stěně ve tvaru
tříčtvrtečního sloupku s hlavicí a patkou. Zkrácená
přípora nemá patku a je dole zakončena konzolou.
 Okna

Gotické okno je úzké, vysoké a kružba - gotický stavební ornament

zakončené lomeným obloukem. Otvor je uplatněný na zdi nebo častěji volný,
dále dekorován kružbou. V období rané vyplňující oblouky (zvláště okenní), vyvinutý
gotiky jsou kružby tvaru trojlistu, později v ploše z kamene v geometrický kroužený
se vyskytují plaménkové kružby. obrazec nesený pruty
http://www.archizone.cz/stavebni-slohy/gotika/
Rozety (růžice)
rozeta - kruhové okno v
románské a hlavně gotické
architektuře, členěné kružbami

Katedrála Notre-Dame (Štrasburk)

Stavba 1015 - 1439
Bazilika Saint Denis 1122 Westminster Abbey 1245 - 1517 Notre Dame, Paříž 1163 - 1345
Gotické portály
Gotické portály – Raně gotické
portály jsou nápadně podobné
románským – hlavně svým
ústupkovitým členěním, často se
sochařskou výzdobou. Do portálu
se propisuje charakteristický
lomený oblouk a další gotické
zdobné prvky – krabování, fiály
nebo tympanon s reliéfem.
Později se objevují tzv. vimperky
– plastické trojúhelníkové štíty. Ústupkový gotický portál
Katedrála v Remeši - hlavní
katedrály sv. Ondřeje v
portál
Bordeaux
portál = architektonicky archivolta – architektonicky, plasticky zdůrazněné čelo
zvýrazněný vstup stavebního oblouku
Katedrála sv. Víta, Praha Notre Dame, Paříž
tympanon – trojúhelníková, polokruhová i vimperk – štít nad
segmentem vymezená plocha štítu nad portálem či oknem
průčelím, portálem nebo oknem; od antiky v gotického kostela,
ploše tympanonu byla umísťována reliéfní zdobený kružbou,
výzdoba kraby, fiálami.
krakorce po vstupu do bergfritu hradu Zvíkov

krakorec – kamenný nosník, obdoba

konzoly; někdy bývá ve hmotě
odstupňovaný
arkýř - prostor vysunutý z půdorysu
objektu v patře, spočívající na
konstrukci z vyložených krakorců Gotický arkýř na jižní straně
nebo podepřený tzv. nohou olomoucké radnice
Kamenické detaily
Mezi kamenické detaily lze zařadit ozdoby opěrného
systému jako:
fiála – zakončující ozdobný prvek gotických staveb ve
formě štíhlého jehlanu, na jehož hranách jsou kraby, na
vrcholu kytka; fiálou bývají zakončeny např. opěrné pilíře,
vimperky apod.
lilie – ozdobný motiv tvaru trojlistého květu
kytka, křížová kytka – kamenná vrcholová ozdoba fiály,
vimperku nebo střešního štítu vytesaná v podobě listů
poupě – kamenná vrcholová ozdoba fiály, vimperku nebo
střešního štítu vytesaná v podobě poupat
krab – ozdobný plastický kamenný prvek v
gotice, který je umístěn na hranách štítů
(vimperků), fiál, věžic; má podobu svinutého
listu

chrlič – vyústění okapu; v gotické

architektuře v podobě kamenné groteskní
postavy lidské či zvířecí

Notre Dame, Paříž Katedrála sv. Víta, Praha

baldachýn – kamenná stříška nad sochou na
fasádě nebo v interiéru v gotické architektuře

konzola – nosný článek vystupující ze zdi a

nesoucí klenební žebro, případně arkýř nebo
či balkón, pavlač, sochu apod.; někdy jen
výstupek ze zdi
Druhy staveb:

sakrální (církevní) stavby – přední místo zastává katedrála,

chrámy, kostel, kláštery.

světské stavby – hrad (vyvýšené – na kopci; vodní – příkop),

měšťanský dům, radnice, mosty, hradby, hrázděná lidová
architektura, špitály, později masné krámy, pivovary, kašny a další
užitkové stavby
Klášter Mont-Saint-Michel
v Bretani
- stavba klasické gotiky 13. století
Chateau Galliard
Hrad je opevněné panské sídlo
postavené zpravidla na chráněném místě.

Ve 13. století se vlastní hrad stával z

mohutné věže, která ve směru
předpokládaného útoku měla břit, který
měl zabránit přímému bouracímu tlaku
vystřelovaných balvanů.

Věž= bergfrit = donjon (dožon) –

hlavní i nejpevnější válcová věž
středověkého hradu, ústřední část raného
hradního typu, poslední místo obrany
Carcasonne, Francie
 ◦ Plzeň, náměstí Republiky 7 - 8

Plzeň, náměstí Republiky 7 - 8

Gotická kašna v Kutné hoře (1493 – 1495)
Slovník pojmů
abakus chrlič kruchta rozeta
apsida kamenické značky kružba římsa
arkáda kaple krypta sakrální
arkýř kašna křídlo svatozář
armování katedrála křížová chodba transept
baldachýn klášter kytka travé
bazilika klenba loď chrámová trojlodí
centrální stavba klenební pole ochoz tympanon
dvoulodí klenební žebro opěrný systém vertikalismus
fiála kněžiště oratoř vimperk
hala konvent ornament
hrad konzola pilíř
chór krab portál
chrám krakorec příčná loď
chrámové typy krepna rajský dvůr