reklama

Jsou krásní, jsou sympatičtí, jsou chlupatí a hlavně… jsou naši!

Věděli jste, že existuje sedm českých národních plemen psů? Některá jsou poměrně známá, jako třeba český fousek, československý vlčák či pražský krysařík. Jiná jsou blízká spíše jenom milovníkům kynologie, například český horský pes. Všechna jsou ale krásná a osobitá a určitě stojí za to, abyste se s nimi seznámili.

i (Zdroj: Klub českého horského psa (https://www.ceskyhorskypes.cz, se souhlasem klubu))
Mezi českými národními plemeny psů je tzv. „horal“ nezaslouženě tím méně známým (Zdroj: Klub Českého horského psa)

Nebýt usilovné péče a úsilí řady chovatelů a zkušených kynologů, některá z těchto plemen by dnes už byla jenom historií. Naštěstí se tomu tak nestalo a těší se stále větší oblibě.

Fousek - národní klasika

Asi největšího věhlasu dosáhl český fousek, všestranný lovecký pes. Zmínky o něm najdeme už ve středověké literatuře. Jeho první chovatelský klub vznikl na konci 19. století, ale kvůli nepřízni rakouských úřadů musel být zrušen. Další pokus o řízenou klubovou a chovatelskou činnost přerušila pro změnu první světová válka, ale hned po ní vznikl současný klub. Od té doby je fousek prostě „klasika“, a to nejen pro myslivce.

Důvodem jsou jeho přátelská a mírná povaha i vysoká inteligence a učenlivost. Díky tomu je jeho výchova poměrně jednoduchá, zvláště když mu zajistíte pestrý trénink, protože má rád změnu. Nemusíte se s ním nutně věnovat myslivosti, ale vzhledem k jeho velikosti (pes měří v kohoutku až 66 cm a fena kolem 60 cm), potřebuje hodně pohybových aktivit, třeba běh vedle kola nebo volný pohyb v přírodě. I když je „lovecký“, vychází dobře s ostatními psy a domácími zvířaty, jen mezi ním a kočkami to někdy „jiskří“.

Český fousek je všestranný ohař a vynikající parťák
i (Zdroj: od Bouňovské studánky (www.odbounovskestudanky.estranky.cz, se souhlasem webu))
Český fousek je všestranný ohař a vynikající parťák

Teriérský sympaťák

Původně loveckým psem byl i český teriér, dnes se z něj ale stal spíše rodinný společník s veselou a milou povahou. Má i sympatickou velikost pro chov v bytě, protože váží mezi 6 až 9 kg. S jeho historií je spojeno jméno slavného českého kynologa Františka Horáka, s kterým se v našem článku ještě setkáme. „Čecháček“, jak se tomuto malému sympaťákovi důvěrně přezdívá, vznikl křížením sealyhamského a skotského teriéra a vzal si z obou ras to nejlepší.

Je klidný a inteligentní, zároveň ale nezkazí žádnou legraci a má rád pohyb, hlavně různé hry a procházky v přírodě. Vítá lidskou společnost a jeho výchova není náročná, měla by ovšem probíhat v co nejvíce pozitivním duchu. Jeho srst se trimuje, a pokud je delší, měla by se pravidelně pročesávat, aby nezplstnatěla.

Před pořízením pejska si nezapomeňte spočítat kolik bude stát ročně

Český teriér je od štěněte veselý a hravý společník, milující lidi a zábavné aktivity
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Český teriér je od štěněte veselý a hravý společník, milující lidi a zábavné aktivity

Malý hrdina s velkým srdcem

Podle některých pramenů se v Čechách už od raného středověku choval malý psík, který byl původně určen k chytání krys a dalších hlodavců. Předky dnešních pražských krysaříků ale měli i na šlechtických a královských dvorech jako společníky. A to je úloha krysaříka i v současnosti. Je temperamentní a veselý, má velmi snášenlivou povahu, proto řada majitelů chová bez problémů celou smečku krysaříků. Oni sami se v ní cítí dobře a sebejistě.

Jsou velmi citliví a svého pána bezmezně milují, v dospělosti si hůř zvykají na změnu prostředí. Nejznámější je černá varianta s hnědým pálením, kterou také někteří chovatelé považují za tu jedinou „správnou“. Povoleny jsou ale i jiné varianty, třeba hnědá, a objevují se i „mramoroví“ krysaříci.

Máte pejska z útulku? Podívejte se na video, kde vám poradíme, jak správně takového pejska vychovávat. 

Krysaříci jsou úžasní a trochu hanlivé označení „ratlík“ si určitě nezaslouží
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Krysaříci jsou úžasní a trochu hanlivé označení „ratlík“ si určitě nezaslouží

Strakatý kamarád

Už zde padlo jméno Františka Horáka, jinak též zaměstnance Fyziologického ústavu Československé akademie věd. Pracoval zde v 50. letech minulého století, tedy v době, kdy se zvířata běžně používala k vědeckým pokusům. Právě pro tyto účely byl vyšlechtěn Horákům laboratorní pes.

Tyto doby jsou naštěstí pryč a dnes se toto středně velké plemeno honosí názvem český strakatý pes. Je to aktivní, vytrvalý a všestranný společník, který miluje psí sporty i lidskou společnosti. Snáší se dobře s ostatními zvířaty, ale je zároveň dobrý hlídač, který ovšem není agresivní.

Pro velké pejsky je nejlepší zvolit venkovní ubytování se zastřešením.

Český strakatý pes může mít hladkou i delší srst
i (Zdroj: Spolek českého strakatého psa (https://www.spolekstrakacu.cz/, se souhlasem spolku))
Český strakatý pes může mít hladkou i delší srst

Chlupatý horal

Poměrně mladým plemenem je český horský pes, jehož historie se začala psát v roce 1977. U jeho zrodu stál kynolog Petr Hanzlík, který chtěl vyšlechtit vytrvalého, otužilého, nenáročného a dobře ovladatelného psa s všestranným využitím, s nímž by se bylo možno věnovat mushingu, tedy závodům s psími spřeženími. V tehdejší době byl totiž v socialistickém Československu nedostatek plemen jako malamuti nebo husky a pokusy „předělat“ na saňová zvířata třeba německé ovčáky byla neúspěšná.

Dnes už tento problém zmizel, ale nezmizeli čeští horští psi, kteří zvládají s úspěchem jiné aktivity. Využívají se jako pastevečtí psi, skládají záchranářské zkoušky, z dalších jsou zase zdatní canisterapeuti. „Horal“ není žádný drobeček, někteří jedinci váží až 40 kg a jsou hodně chlupatí, proto se rozhodně nehodí do bytu.

Český horský pes je mimo jiné vynikající „musher“
i (Zdroj: Klub českého horského psa (https://www.ceskyhorskypes.cz, se souhlasem klubu))
Český horský pes je mimo jiné vynikající „musher“

Strážce hranic i pastevec

Dalším plemenem, o kterém se psalo už ve středověku, jsou chodští psi. Jejich předkové pomáhali Chodům v Pošumaví hlídat hranice a najdete je i na krásných kresbách Mikoláše Alše. Z těch dávných časů jim zůstala odolnost a houževnatost. A také všestrannost, protože zvládali být nejen strážci, ale pomáhali také pastevcům s ochranou stád.

Chodský pes je trochu podobný dlouhosrstému německému ovčákovi, ale je drobnější. Je temperamentní, a pokud má správnou povahu, nemá sklony k agresivitě. Je trpělivý k dětem, ale ostražitý k cizím, svého pána dokáže urputně bránit.

Chodští psi pomáhali střežit zemské hranice už ve středověku
i (Zdroj: Dagmar Hřebíčková)
Chodští psi pomáhali střežit zemské hranice už ve středověku

S kapkou vlčí krve

Tak trochu mezinárodním národním plemenem se díky rozdělení Československa stal československý vlčák, plemeno vzniklé křížením německého ovčáka a karpatského vlka v 50. letech minulého století. Původně se jednalo o vědecký pokus, až později došlo k cílenému šlechtění pracovního psa.

Vlčák je nádherné zvíře, ale určitě to není pes pro každého, protože vyžaduje pevnou ruku zkušeného výcvikáře. Navíc je vzrostlý, v kohoutku měří mezi 60 až 65 cm. Pro svůj impozantní vzhled a výjimečnost si získal poměrně velkou popularitu v zahraničí, hodně oblíbený je v současnosti například v Itálii.

Československý vlčák nezapře svoje vlčí předky
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Československý vlčák nezapře svoje vlčí předky

Kdo byl „bundáš“?

Nechybělo mnoho a měli jsme o jedno národní plemeno víc. Říkalo se mu slezský nebo beskydský ovčák, anebo také beskydský bundáš. Ještě před 100 lety pomáhal bačům hlídat stáda a poslední jedinci se v Beskydech vyskytovali ještě před 40 lety. Podobal se slovenskému čuvači, ale přes všechny snahy toto plemeno zachránit, už nenašli kynologové dostatek vhodných jedinců, aby proběhla úspěšná „regenerace“.

Víte, jaké psí plemeno je vhodné právě pro vás?

Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.

TIP:

Vybíráte vhodného pejska k dětem? Sepsali jsme pro vás seznam 7 nejlaskavějších psích plemen, které si můžete pořídit i k menším dětem. 

Publikováno: 13. 10. 2021, Autor: Romana Slaninová, Profil autora: Romana Slaninová