Tyhle termíny jste už určitě slyšeli, nejčastěji z úst lidí, kteří o těchto plemenech neví vůbec nic nebo mají naprosto zkreslené představy.

 

Jak zní text, který jsem přidala k téhle fotce na svůj FB profil:

Tady máte to VAŠE „bojové“ plemeno! Jooo a pokud ho nepoznáte, je to ten černý vpravo!

Upřímně moc lidí asi nepochopilo můj záměr pro zamyšlení nad touhle problematikou. Ano, psi typu bull byli opravdu používáni k psím zápasům a dodnes jsou party lidí, kteří tuhle „aktivitu“ nelegálně provozují, ale kde je tedy „ZAKOPÁN PES“? Psi byli často týraní, nesocializovaní, jakýkoliv náznak agresivity nebo větší dominance byl podporován bitím a tréninkem na slabších jedincích. Je pravda, že plemena jako pitbull, staford nebo mnozí rotvailer mají vysokou dominanci s touhu neustoupit, zakódovanou hluboko v krvi, ale to, jaký bude váš pes, záleží na mnoha faktorech. Nic nezmůže výběr vyrovnaných a zdravých rodičů, vyrovnaného a zdravého štěněte, když se následně dostane do rodiny se špatnou výchovou, mizernou socializací a výcvikem založeným na tvrdosti a drilu.

Ovšem, stejně tak, to působí i naopak! Můžete si říct … však vy máte psa bez PP? Bůh ví, jací byli jeho rodiče? Určitě vyloučeni z chovu kvůli špatnému zdraví nebo povaze! Jistě, ta genetika hraje významnou roli, zvlášť výchova matky. Jenže to štěně se dostane k majitelům, kteří jsou důslední a nekompromisní, ale i laskaví… tzv. metoda „cukr a bič“.

Nejvíce tenhle problém vystihuje článek od Lenky Svobodové: http://www.muj-pes.cz/rozhovory/portret-plemene/americky-pitbull-terier-463.html

APBT i přes veškerou socializaci a výchovu může být v dospělosti více či méně problematický ve vztahu k jiným psům! Není to u něj vada, je to typická vlastnost!

Teď bych se ráda přesunula k pojmu „srnčí ratlík“. Co nebo kdo to přesně je? Plemeno psa? NE! Jen si zkuste vytáhnout odbornou knihu o psích plemenech, kvalitní knihu a zkuste v rejstříku najít plemeno ratlík, srnečka. Tenhle výraz je z historie ustálený v podvědomí jako uštěkaný a třesoucí se psíček, který svým labilním chováním „baví“ lidi. Jenže Trpasličí pinč(Malý hladkosrstý pinč, Miniature pinscher), který je takto často nazýván … je přesný opak! Tedy, měl by být. NE! Již dávno si ho není možné splést s Pražským krysaříkem. NE! Již dávno to není 4kg uřvaný a choulostivý spratek, který při teplotě pod 10 stupňů nevyjde ven bez svetříku. NE! Není to tlustá koule, která má jedinou povinnost … 3x denně obejít park a zbytek dne prospat pod peřinkou.

Pokud opravdu takového psa uvidíte, rozhodně se nejedná o PRAVÉHO TRPASLIČÍHO PINČE, protože takový on není a nemá být.

Tak už vidíte ty rozdíly? První pes na obrázku je Pražský krysařík, druhý Trpasličí pinč a třetí čivava + podotýkám, že kromě velikosti, váze, zbarvení, stavbě těla, tvar hlavy … pinč může mít uši vztyčené i klopené a velké rozdíly jsou i v povaze. Samozřejmě, že tihle psi na fotkách jsou typičtí představiteli svého plemene a jedinci se liší, ale výkyvy mezi čistokrevnými jedinci a kříženci těchto plemen je markantní.

Iwan je sice pinč s PP a jeho otcem byl můj Lordík (sekce VZPOMÍNÁME), ale taky jde vidět, že jeho kvalita srsti a zaúhlení končetin není předpisové, ale ve své povaze pinče opravdu nezapře. Jedná se o silného, sebevědomého psa, který je aktivní, zvládá dlouhé běhy u kola, pracovitý, cizím nedůvěřivý, ale není přecitlivělí a i přes svůj značný úbytek srsti se z něj nestává choulostivý psíček.

Je zřejmě jasné, že lidi, kteří mají pojmy „bojových“ plemen a „ratlíků“ ustálené v hlavě, nezměním, ale vy ostatní, prosím … než začnete nějakého psa bezhlavě soudit nebo na něj šišlat …“ty jši krášná srneškááá“, zamyslete se. Zda není lepší si prvně přečíst kvalitní články od majitelů těchto plemen, než začnete věřit televizi, novinám a povídky svých neznalých příbuzných.